My pekaři říkáme často Audit et altera pars, čili, je nutno vidět i druhou stranu rohlíku.


Rudolf Staník
:
OSTROV LYGON-ŠILI

Divadelní
(případně rozhlasová)
hra
Rudolf Staník
(1942 - 1999)
Stránky navrhl a připravil
Vojen Koreis
 s užitím editovaného materiálu, který buď dodala Staníkova rodina, anebo které měl z dob, kdy spolu hrávali divadlo. Většinu ilustrací laskavě dodal Hieronymus Bosch (1450-1516).
Koreis přidal některé písňové texty k jejichž tvorbě se Staník už nedostal .
 

Nějaké zvuky, šum moře, rackové, houkání lodní sirény a zas šum moře, až konečně zazní lodní zvonec.
Steward se nám objeví na scéně v přepychové uniformě společnosti Oceano-transit, aby zvolal:

Steward: Pro cestující první třídy se podává oběd! (svlékne potom přepychovou uniformu, uloží ji do skříně na jevišti. Pod uniformou je roztrhané pruhované námořnické tričko. Houkne)
Steward: Pro cestující třetí třídy se podává večeře!

Vejdou dva muži, pan sládek Bělík a pan pekař Roubek, v živém rozhovoru:

Sládek: V tom s vámi plně souhlasím, pane Roubku, že tajemství ostrova je zřejmě mnohem hlubší, než jsou sto odhalit přesné vědecké analýzy. Ale my, prostí sládkové, můžeme dnes už s určitostí říci, že dějiny ostrova jsou rovnoměrně ─ a to podtrhuji ─ rovnoměrně rozděleny na příliv a odliv a na ─ mezi námi řečeno ─ trapné pauzy mezi oběma společenskými jevy.
Pekař: De omnius dubitandum, pane sládku. My pekaři říkáme často 
Audit et altera pars, čili, je nutno vidět i druhou stranu rohlíku. Hle, tu je kukátko. Přiblížili jsme se totiž na zprostředkované dohledno. (podá dalekohled sládkovi)
    Nu, vizte! ─ Teď je zvlášť příznivý úhel, který i vám umožní jasně spatřit skutkovou podstatu mé další námitky. Pane sládku ─ To není ostrov!
    Sládek se pohrdlivě usměje.
Sládek: Ale příteli…
Pekař: To je poloostrov. ─ Promiňte, neumím svou myšlenku vyjádřit květnatěji.
Sládek: To nevadí. Pevnina, která je ze všech stran obklopena mořem, je ostrov. Nebo loď. Vzhledem k tomu však, že dotyčný … abych byl objektivní … objekt … mnou pozorovaný, nehouká, je vyloučen případ druhý a tudíž objekt Lygon-Šili je ostrovem téhož jména.
Pekař:  Možná ─ a to s největší pravděpodobností ─ to kdysi ostrov byl, ale všimněte si tvaru, je to polokruh. Polo kruh! Část oválná je vskutku pobřeží přírodní, rozeklané spadajícími skalisky a hluboko vnikajícími jazyky řek. Jenže část spojující oba okraje přírodního pobřeží je téměř rovná, bez nerovností, bez romantického členění pobřeží. Je nade vší pochybnost, že právě zde byl tehdejší ostrov 2xLygon-Šili přeříznut. Hle, zde je kukátko!
Sládek:  (chvilku pohlíží, potom vrátí kukátko Pekařovi)  Vskutku! Že by se jednalo o přírodní katastrofu?
Pekař:  O tom bych si dovolil pochybovat. Je mým uváženým názorem, že stojíme před následky ničivé lidské činnosti!
Sládek:  Pochybené lidské činnosti.
Pekař:  Míníte takové, jaká způsobuje globální oteplování?
Sládek: To bychom myslím trochu časově zaostali. Mám na mysli dobu geologicky sice poměrně časově nevzdálenou, nicméně ale z hlediska historie lidstva značně dávnou.
Pekař:  Platón nám zanechal zprávu o tom, jak se kdysi dávno lidé rázně přičinili o to, aby zmizel pod hladinou Atlantického oceánu celý kontinent.
Sládek:  Ano, o tom jsem něco četl v našem Centrálním pivním zpravodaji.
Pekař:  To víte, tisk, zejména ten bulvární, se tímto tématem rád zabývá. Oni, jakmile uslyší něco o nějaké tragedii, nějaké katastrofě, hned na to skočí! Zmiňoval se ale ten váš Zpravodaj také o tom, že zásadní roli přitom zjevně hrála černá magie, jíž vládli atlantští kněží?



Píseň o Atlantidě

Zpěvák a Zpěvačka zpívají:

Zpěvák: Vida, vida, vida!
Zpěvačka:  Že by Atlantida?
Zpěvák: Že by to byla černá magie
Zpěvačka:  Která nám kontinenty rozbije?

Zpěvák:  Jedno je tu naprosto už jisté,
         Děly se tu prapodivné věci
Zpěvačka:  Věci jichž lze pouze zvát nečisté,
         Jimž by ani starodávní reci
Zpěvák:  Medle čelit nedokázali!
Zpěvačka:  Nad světem vládla zlá zaříkadla
Zpěvák: Nad vším lidským hrdinstvím převládla
Oba:   Běžný člověk nedokonalý
    Magie a kouzel neznalý
    Nikdy zachránit se nemohl,
Nebylo nikoho kdo by mu pomohl.

Všude kam dohlédlo lidské oko
Vysoko, široko, hluboko,
 
   V záplavách se lidé topili
    Všichni své životy ztratili!

Vida, vida, vida,
Už není Atlantida!





Nu a máme tu úplně novou postavu, totiž Komentátora. Alternativně, buď Zpěvák či Zpěvačka, případně oba, mohou v této roli vystupovat.

Komentátor:

Při katastrofě se zřejmě malá část obyvatelstva Atlantidy zachránila na jediném zlomku bývalého kontinentu, který zůstal čnící nad hladinou moře. Rychle upadli do primitivismu, postupem času si ale vybudovali určitý druh civilizace, s nímž vás později seznámíme. Spolu s nimi se na ostrově zachránili také někteří představitelé atlantské fauny, o nichž také bude ještě řeč.

Blízkost ostrova Lygon-Šili skutečně příjemně vzrušila nervy cestujících na bílé lodi Alenka. S tím konečně společnost Oceanotransit počítala a i když trať z Hamburku do Kapského města byla výhodnější asi 50 mil od ostrova, přece jen kurs, který byl kapitánovi přísně doporučen, se přibližoval ostrovu až na deset mil, tedy na dobrou viditelnost. Lidi na lodi je třeba spojit silným zážitkem, řekla si zřejmě společnost a proto už drahnou dobu před přiblížením se k ostrovu rozvinuli její kulturní pracovníci plánovanou akci na vystrašení cestujících, aby tito ─ jak správně společnost Oceanotransit předpokládala ─ ocenili bezpečnost dopravy tváří v tvář hroznému nebezpečenství. Poslechněme si tedy prvou část populárně vědecké přednášky, zabývající se dodnes poznanou faunou ostrova Lygo-Šili. Přednáší docent Habásko vlastní rukou.


,


Docent Habásko:
Dámy a pánové, ve své přednášce se budu zabývat zatím poznanými exempláři Lygonšilské fauny a to krokodýlem, stonožkou, bruttopýrem, chameleonem, slonem, pumou a volem. Nezačnu posledně jmenovaným, ačkoliv by to mnozí z vás jistě uvítali. Začnu proti všem předpokladům zvířetem jmenovaným prvně. Tedy pozor, krokodýl!
Je veliký rozdíl mezi krokodýlem zdejším a krokodýlem, jak ho známe my ze zoologických sadů. Jednak žije výhradně na suchu, ačkoliv umí výborně plavat. Zvláště, je-li mrtvý ─ to pak plave naznak. Dále, je velice humánní, protože nežere lidi, ba ani kanibaly, spíše po jejich vzoru sahá do vlastních řad. Z téhož důvodu se tako neobyčejně rychle rozmnožuje. Také jeho tvar je změněný ─ nejčastěji se vyskytuje ve tvaru dámské kabelky. To je v podstatě krokodýl pokrokový ─ tedy pokrokodýl.


Habásko:

Hudbu, prosím!

Hudebníci mu zatleskají.




Další v řadě roztomilých zvířátek lygonšilské fauny, které si vám dovoluji nabídnout, je stonožka. Podržela si i zde svůj tradiční název, ačkoli její zjev se poměrně změnil. Počet nohou se zmenšil a nadále se rapidně zmenšuje. Dnes činé v průměru dvacet ─ to jest deset párů a nikdo neví, co bude zítra. I fantastická a svým způsobem nadnesená studie o vývoji stonožek nazvaná “Podíl práce na polidštění stonožky” si netroufá na přesnější časový rozvrh. Jak z předešlého vyplývá, zbývajících 80 okončetin se v procesu napřimování stonožky změnilo v ruce. A to už je docela slušná manufaktura! ─ Nevýhodou dosud je, že velmi vysoké procento, téměř 50 procent z celkového počtu ─ jsou ruce levé.

Stonožky také žijí ve velmi vyspělé společenské formě, nazývané v odborné literatuře krátce, leč výstižně, manželství. Také existence této instituce poznamenala stonožčin vzhled, respektive vzhled samčího jedince, nacházejícího se v manželském stavu. Jsa vyzýván svou družkou k neustálému napřimování a tím i k uvolňování dalších a dalších párů rukou k práci, zoufale balancuje na posledním povoleném páru nohou. Vědečtí pozorovatelé, kteří si často ze svých pozorovacích helikoptér kladli otázku, co se stane, až bude samec dohnán až k osvobození posledního páru nohou a tudíž k dokonalému napřímení, se rozdělili na dva tábory: Jedni tvrdí, vycházejíce přitom z knihy Podíl práce na polidštění stonožky, že osvobozená stonožka, nazývaná jimi hrdě Storučka Sapiens Pelvis., využije neobyčejné síly vytrenované pánve spolu s posledními páry nohou k mohutnému závěrečnému odrazu, který ji, přesněji v tomto případě jeho, osvobodí od zemské gravitace a změní ho tak v létající manufakturu. Ta, že si jednou podmaní celý vesmír i Moravské Slovácko. Druzí, skeptičtější, věří v to, že moudrá matka příroda nestrpí pobyt manufaktur, byť kolosálních, ve vesmíru, o Moravském Slovácku nemluvě a že dotyčná osvobozená stonožka, jimi potupně označovaná jako Stonožka ruční L., při pokusu o mohutný odraz dopadne zpět na ostrov Lygon-Šili a to na všechny čtyři, pardon, na všech sto, které opět převezmou funkci nohou tak, aby se celý koloběh mohl kdykoliv podle přání vědců z protivného tábora opakovat.

Existuje ale ještě jiná názorová skupina, nelze je nazývat vědci, protože jejich způsob myšlení se blíží spíše tomu, jakým se vyznačují nábožensko-filosofičtí mystici. Ti potom hovoří o cyklech manifestace, v kterémžto směru zacházejí o mnoho dál než kupříkladu kabalisté, jejichž teorie o původu Všehomíra se prostě začínají i končí stvořitelským procesem. Co předcházelo Stvoření, podle nich, nelze jen tak zahrát do autu, tak jak to činí většina náboženských filosofů, i většina vědců, jejichž dogmatem je v prvním případě Stvoření a v druhém tzv. Big Bang neboli Veliký třesk. Co tu ale bylo předtím, než to třesklo? Tito lidé hovoří o planetárních řetězcích a manifestačních cyklech, kde cyklus manifestace, tzv. Manvantara (podle hinduistické tradice), je vystřídán údobím bez manifestace, kterému se v Hinduismu říká Pralaya, během něhož veškerá stvořitelská činnost ustává a vše se stáhne do jediného bodu. H. B. Vablatská ve své Až doposud přísně utajené doktríně, spolu s jinými autory, se shodují v jednom, že totiž v současném cyklu involuce do hmotné existence, vývojové stadium v němž se nachází Stonožka-Storučka dosáhlo toho nejnižšího možného bodu. Odtud už následuje evoluce, se svými planetárními řetězci i planetárními cykly. K dosažení onoho nejnižšího bodu došlo už v minulosti a to ve čtvrtém planetárním řetězci, v jeho čtvrté neboli atlantské epoše. Můžeme tedy držet hlavu vzhůru, protože pouze tím směrem se nyní povede naše i Stonožčina cesta, ať už se vyskytujeme kdekoliv, dokonce i na Moravském Slovácku.
Hudbu prosím!

Hudebníci nasadí, lodní siréna ale právě v této chvíli zahouká. Docentu Habáskovi to stačí.


Úvod




Člověk a zvíře. Toto věčné téma rozeznělo své struny také na ostrově Lygon-Šili. Vznikl tak velice důvěrný vztah mezi domorodci a dravou kočkovitou šelmou, u nás známou pod názvem puma. Tento beztak již dosti výmluvný název rozšířili místní obyvatelé ještě o přídomek časovaná.
Časovaná puma je nejčastěji chovaným zvířádkem v lygonšilské domácnosti. Zatímco ve vašich domácnostech spokojeně přede kočka nebo dovádivě štěkne oblíbený psík, na ostrově Lygon-Šili hravě tiká puma. Ve zvlášť ochočeném provedení bývá úspěšně využívána jako budík. Poslechněte si unikátní nahrávku probuzení tak, jak se nám ji podařilo zachytit při poslední plavbě ve vzdálenosti 15 mil od ostrova: Zapne magnetofon, z přístroje se chvíli ozývá tik-tak, tik-tak, posléze zakokrhání a strašlivý výbuch. Docent přístroj vypne.

Tak to byl samec. A nyní si poslechněme samici.

PÍSEŇ
Habásko:

Nejnebezpečnějším zvířetem na ostrově je slon. Jsa povahy skrz naskrz mírumilovné a vzezření pak učenlivého, dospěl ve svém výcviku tak daleko, že se stal naprosto nezvladatelným. Vinu na tom nese jeho nezdravě probuzená horlivost. Výsledek? Jakmile uvidí ve své blízkosti člověka, okamžitě se k němu hrne, aby mu dal pac. Tolik o slonovi.



Jistě by nebylo správné, kdybychom ve výčtu znamenitostí ostrova Lygon-Šili opomenuli tak významného reprezentanta, jakým je chameleón. Toto zvíře je tu obzvlášť zajímavé, neboť rafinovaně udržuje jen jednu barvu. Bohužel, ani nejpřednější vědci společnosti Oceanotransit neví jakou. Při pokusech které prováděli, se ulovený objekt vybarvil tu jako tygr, tu jako štěnice, tu jako velvyslanec zle spřátelené mocnosti. Nejnovější hypotézou vědců společnosti Oceanotransit je ta, že všechna zvířata na ostrově jsou v podstatě chameleóni. Nelze zde tedy ulovit se stoprocentní jistotou kupříkladu lva a odjet s ním honit vodu do Evropy, protože týž, byť vycpaný, se může třeba na slavnostním večírku na uvedenou změnit v diletantsky preparovaného běláska s tak nepatrnou hřívou, že nebude stát hostům ani za špatný vtip při večeři.

Fanfára.

Sice neatraktivním, ale z našeho hlediska velmi zajímavým zvířetem, bez kterého by lygonšilská fauna byla nemyslitelná, je vůl. To znám, řeknete si, to máme doma taky. A budete mít jistě pravdu, ─ vůl lygonšilský se prakticky ani zjevem neliší od vola internacionálního. Ve  výčtu ho však zdaleka neuvádím pro úplnost. Jakýsi rozdíl tu totiž je: U nás je volem označován vykleštěný samec domácího tura, tedy v podstatě tuří samec znemožněný. Na ostrově Lygon-Šili se však vůl vyskytuje jako zcela samostatná kategorie, která se rovnou volem rodí. A to v obou variantách. Existuje tu tedy kromě vola samce i důstojný protějšek vola samice. Oba jsou ─ v souladu s požadavky volů internacionálních ─ zcela neplodní. Takže mladí volové zde vznikají výlučně cestou administrativní.


PÍSEŇ



Záležitosti se opět ujme Komentátor:

Děs cestujících lodi Alenka vzrůstal. Byl to onen příjemný děs, jaký naplňuje srdce každého návštěvníka filmových hororů tehdy, uvědomí-li si, že sedí ve čtrnácté řadě vlevo, číslo 8. A to vedle něho že je jeho přítelkyně. Nebo přítel. Spíše. Toho konečně chtěla dosáhnout i společnost Oceanotransit. Nic nového tedy. Kulturní pracovníci mohli s plnou odpovědností přistoupit k vrcholnému číslu svého programu, k popisu posledního člena lygonšilské fauny ─ k Homo Domorodensis Sapiens Canibalis. Opět prostřednictvím osvědčeného již odborník docenta -Habáska.

Habásko:

Jak logicky vyplynulo z popisu jednotlivých reprezentantů lygonšilské fauny, dospěl kdysi vývoj živočišstva ostrova až k formě vrcholné, totiž k člověku, odborně zde nazývaného Homo Domorodensis Sapiens Canibalis L. ─ podle podle Kochelova seznamu č. 18. Co nás zajímá u této kategorie? Jak žije a čím žije.Tedy zřízení a strava.

+

Po velkém boji mezi zástupci totalitní demokracie a zástupci diktaturní demokracie, bylo dáno tropickými podmínkami zapravdu zástupcům obou směrů. Vznikl tak termín Diktaturní Demokratické Totality, čili DDT, kterýje dnes pro obyvatele ostrova životní nutností. Jak to vypadá v praxi:


Bod první ─ státní zřízení ostrova

V čele stojí volený náčelník, jímž je vždy prvorozený syn náčelníka předcházejícího. Jeho moc není pochopitelně ani v systému DDT neomezená, ve své práci se nutně musí opírat o shromáždění starších, jejichž úkolem je schvalovat zákony, které mohou náčelníka náhodou napadnout a rušit zákony, které ho už omrzely. Také shromáždění starších je orgánem voleným. Je výsledkem usilovné snahy  všech občanů zavděčit se co nejvíce svému náčelníkovi. Ve vesnicích i osadách na ostrově pak stojí v čele místní správní zřízenci, jejichž úkolem je vytvořit všem občanům ostrova takové podmínky, aby se svému nejvyššímu náčelníkovi mohli zalíbit co nejvíc. Zajímavostí ostrova je existence Svazu lygonšilských žen. Ano, i lygonšilské ženy mají svou organizaci, která sdružuje zejména tzv. chýšové důvěrnice. Tato organizace potom úspěšně plní funkci ministerstva spojů s.r.o.


Bod druhý ─ strava:


Podle naprosto doložených výzkumů je strava domorodců sice bohatá na jména, ale poněkud chudá na způsob přípravy. Výhradním pokrmem je totiž maso, což je na pováženou, uvědomíme-li si, že ke své zvířeně zachvávají domorodci naprosto loajální postoj. Hlavním dodavatelm stravy na ostrově je justice. Trest je jenom jeden: snědení. Rehabilitace je obtížná, exhumace je zcela vyloučena, hlavně z důvodů humánních. Pokoutně sesbíraná historie ostrova vypráví o velmi zajímavém úkazu, který provázel počátky systému DDT na ostrově Lygon-Šili: Když byli snědeni všichni vrazi, zloději, spisovatelé a rouhači, když byl sněden jediný naivní misionář, který kdy na ostrov zabloudil, nastala pro justici těžká doba. Zajistit zásobování za každou cenu. Tehdy vyřešil situaci dávný předek dnešního náčelníka ostrova Úskočný Kopr který, ač mladší, byl už členem rady starších . Navrhl bezostyšně justici, aby sáhla do vlastních řad. Nápad se ujal, protože soudci důležitější se cítili ve své kariéře ohroženi soudci mladšími a méně důležitými a konec konců, měli také hlad. Situaci prospělo i to, že tehdejší náčelník Plytký Pepř byl zhola bezdětný. Na návrh Úskoční¨ého Kopra byl vzat příkladem a upraven na pepři. Pepř na pepři byl také posledním pepřeným pokrmem na ostrově. Od té doby až do dneška ctí lygonšilané kopr a svého náčelníka Úskočného Kopra. I nadále je saháno k zajištění potravy do vlastních řad, ale odběr je vědecky propočítán tak, aby nejlepší kádry zůstaly zachovány. Prakticky to vedlo k zhotovení velmi početných správních zřízenců a členů rady, kteří vládnou jménem lidu, který už neexistuje, který byl sněden. Výjimku tvoří pouze příslušnice lygonšilského Svazu žen, které jsou nutné
1. K zachování rodu
2. K plnění voličských povinností
3. K úpravě stravy.
Aby totiž byl soud nad každým jedincem naprosto objektivní, je nutno dosáhnout u téhož plného přiznání. Proto jsou adepti předloženi sboru chýšových důvěrnic. Lygonšilané pevně věří, že mučený jedinec poskytne podstatně lepší a měkčí maso, než jedinec jen tak narychlo uklohněný.


Výběr jen z vlastních řad však nakonec lygonšilské omrzel. Zvýšení cestovního ruchu v ostatních částech světa jim přineslo vítanou možnost si čas od času potravy zpestřit příslušníkem jiné jazykové skupiny. Podle svědomitých expertů je za zvláštní lahůdku považována jazyková skupina ugrofinská, z nich v poslední době zejména zaujali Maďaři. Z anglosaské skupiny jsou oblíbeny národy Němců, Angličanů, Belgičanů, Holanďanů, Švédů a Norů. Z románské skupiny zvlášť chutnají obyvatelům ostrova Francouzi, Portugalci, Italové. Sicilané a Rumuni. Ze slovanských národů jsou nejoblíbenější Rusové, Ukrajinci, Poláci, Slovinci, Slováci Srbové, Charváti, Češi a Východní Němci. Dovolte mi, abych závěrem vyjádřil toliko vědecké resumé: Lygonšilané rádi jedí.


PÍSEŇ

Běda lodi, která neschopností svou, či povětrnostních vlivů, zabloudí k ostrovu Lygon-Šili! Běda Maďarům, Němcům, Francouzům, Angličanům,Belgičanům, Holanďanům, Švédům, Norům, Portugalcům, Italům, Sicilanům, Rumunům, Rusům, Ukrajincům, Polákům, Slovincům, Slovákům, Srbům Charvátům a Čechům! Běda východním Němcům!

Vážení posluchači, zmínil jsem se v tomto nepatrném, leč vědeckém, traktátu, také o jednom jediném misionáři, kterého jsem při své zmínce označil za naivního. Tento misionář byl sněden zásadovými obyvateli ostrova krátce poté, co přednesl svou nástupní řeč. Poslechnete-li si však, zjistíte, že obyvatelé ostrova projevili tímto aktem značnou dávku prozíravosti, státnické moudrosti i rozvahy. Řeč misionáře a jeho plány, nebyly totiž tak docela naivní a znám země, kde by uspěl.

  Ukáže se kostýmovaný Misionář ─
Sledujte dobrodružnou cestou získaný film, obsahující tuto řeč a co víc,  ─  i gesta.

Misionář: Statečný náčelníku, milé dítky, dámy a pánové! Podařilo se mi konečně dorazit do vaší krásné země, tak jak jsem si již ve své veliké vlasti předsevzal. Našel jsem, statečný náčelníku, dámy a pánové i přilehlí, ametyst této divukrásné krajiny, vesnici, z níž k vám nyní promlouvám. Musím však poznamenat, že jsem naprosto netušil, jak spontánního přijetí se mi tu dostane. Netušil jsem, že to vaše prahnutí po víře je tak silné, že si vyžádá mého okamžitého zákroku, byť poznamenaného ještě prachem cesty. Ó jak se mýlili všichni ti pochybovači, ukrytí v teplých kancelářích shnilé Evropy, když zrazujíce mě od zamýšlené cesty, poukazovali na váš ─ údajný ─ kanibalismus. Nevěřím, že lidé, kteří se okamžitě srotí kolem nově příchozího misionáře, aby vyslechli  s čím k nim přichází, mají na mysli hltat cokol jiného, než víru, která je jim přinášena. Nevěřím, že tyto roztomilé dětičky, s roztomilými šedinami, měly na mysli ─ promiňte mi ten výraz ─ sníst svého učitele! Statečný náčelníku, jsem sice 185 centimetrů vysoký, ale vážím, považte, jen šedesát kilogramů. Měl jsem ošklivé vnitrozvalové nemoci, má kůže je poznamenána četnými ekzémy. Bolno pohledět!

Statečný náčelníku! Když jsem překročil hranice vaší oblasti, setkal jsem se všude s nádhernými, přívětivými a milými lidmi. Někteří z nich, jakoby tušili mé poslání, se vrhali ke mně. Chtěl bych tě požádat, statečný náčelníku, abys vysvětlil svým hladovým dětem, že knězi se ruka líbá, nikoli ukusuje. To dělají jen fanatici a fanatik je otrok, ze všech otroků ten nejposlušnější. Tvůj lid, statečný náčelníku, není zrozen k otroctví, národ tvého lidu je suverénní a proto ať nekouše, ale líbá moji ruku.



PÍSEŇ

Komentátor: Cestovní společnost Oceanotransit je jediná, která umožňuje svým cestujícím se dokonale seznámit s nebezpečím a hrůzou divukrásného ostrova Lygon-Šili. Cestovní spoečnost Oceanotransit může, díky své fantastické technice, přiblížit hrůzný ostrov Lygon-Šili cestujícím I. třídy na deset mil, cestujícím II. třídy na patnáct mil a cestujícím III. třídy na dvacet mil.

Bílá loď Alenka, tato chlouba společnosti Oceanotransit, nedaleko jejíž paluby se nacházíte, dosáhne každou chvíli diferenciovaně nejbližšího přiblížení k ostrovu. Cestující bez rozdílu tříd a tedy vzdálenosti od ostrova , zve společnost na exkluzivní slavnost nazvano Návrat lygonšilských bohů, pořádanou vždy jako vyvrcholení tohoto vrcholně společenského nebezpečí. Vážení cestující, dámy a pánové se teď vžijí do života ostrovanů a dopřejí svému sluchu originální lygonšilské písni, písni kterou osrované zpívají před svým nasycením zahraraničními pokrmy, písní Hárá ó rába, pochopitelně v provedení předních sólistů společnosto Oceánotransit. Prosím, lampiony!

Vejde Steward v přepychové livreji.

Steward:

Jídelní lístek lodi Alenka u příležitosti slavnosti Návratu lygonšilských bohů, dnes v 18.30 hodin.

Pro cestující první třídy – Norma A:
Aspik v aspiku
Jelenicová polévka
Biftek z mořské krávy
Jablko, ostrovní řezy, káva 7gr. Sůl
Pro cestující druhé třídy – Norma B:
Aspik bez aspiku
Polévka ze starého jelena
Pečená upotřebená ledvina
Hruška, kremrole, káva 5gr, sůl

Svlékne přepychovou livrej, pověsí ji do skříně:

A pro třetí třídu, Norma C:
To je sulc, polífka, knedla, třešňa, bochta a kafe jeden gram.A pasažéři třetí třídy si přinesó sul sebó.
Odejde.

PÍSEŇ

Zábava je zřejmě v plném proudu. Nějaké lampiony i rachejtle, smích i hudba. Daleko od centra zábavy a hluku, až na samou příď, se dostali naši známí pan pekař Roubek a pan sládek Bělík. Oba zabráni do nanejvýš zajímavého rozhovoru.




Sládek: Pro mě, pane, není důležité, že s docentem Habáskem nesouhlasí třeba pekař. Pro mě, pane pekaři, je základní, v čem se s docentem střetává průměrný inteligentní sládek. A to jsou pavouci!
Pekař: Pan docent přece o pavoucích nehovořil.
Sládek:     Právě proto! Právě proto! Zanedbal jeden z nejzajímavějších druhů!
Pekař: Míníte pavouka křižáka?
Sládek: Pch! ─ pavouk křižák, příteli, na ostrově už neexistuje od nastoupení Úskočného Kopra. Jeho místo a o tom se měl docent Habásko zmínit, jeho místo zaujal zlý pavouk hvězdák.
Pekař: Pan docent Habásko jistě pečlivě vybíral ty nejdůležitější reprezentanty lygonšilské fauny. Zajisté musel vynechat některé menší mušky, komáry i jiný hmyz, i když i tato milá zvířátka byla velmi zajímavá, ovšem třeba jen z hlediska čistě vědeckého.
Sládek: To neznáte pavouka hvězdáka! Tak byste nemluvil, pane pekaři! Podívejte ─ krokodýl, čtyři nohy, tedy sudý počet, stonožka, jak samo slovo napovídá, sto nožek, tedy zase sudý počet, chameleon, dva, čtyři, šest, osm atd. Sudý počet, puma, čtyři, sudá, slon, čtyři, sudý, vůl, pane, jedna, dvě, tři, čtyřy, sudý vůl, pane, ale pavouk hvězdák…



Pekař: Proboha, snad né pět?
Sládek: A právě tak, pane pekaři. Právě pět, dobře počítaných. Někdy i šest, to ale jen aby odborníky zmátl. Pavouk hvězdák, odporné zvířátko o pěti nohách. Jediný lichokopytník na ostrově. Alespoň za zmínku stál!
Pekař: V tom tedy s vámi souhlasím, pane sládku. Přesto však nemůžete upřít panu docentovci určitý šarm, s jakým své náročné přednášky zvládnul ─ abych tak řekl, cum grano salis! Excelentní! I když, trochu to člověka zamrazí, uvědomí-li si, že pan docent jistě vychází z přísně vědecky zhodnocené skutečnosti…
Sládek: Tak, tak. Nesedneme si trochu?
Pekař: Nu, můžeme. Jenom trochu.
Oba si trochu sednou
Sládek: Plně sdílím váš pocit, pane pekaři. Upřímně řečeno, není mi docela jasné, jestli současné živočišstvo na ostrově představuje vzhledem k nám naši minulost nebo naši budoucnost.
Pekař: Myslíte vývojově.
Sládek: Jak jinak.
Pekař: Tedy, rozumím-li vám dobře, jestli jsem by nejdřív kanibal než jsem se stal pekařem. Anebo jestli ─ ať jsem byl předtím čímkoliv, jsem teď pekařem, který to stejně jednou dotáhne na kanibala. Ano?
Sládek: Právě tak. A mnohá ze zvířat ukazují na to, že pravděpodobnější je ta druhá varianta. Budete kanibalem, pane pekaři.
Pekař: Ale ─ mně se skutečně snad ekluje lidské maso!
Sládek: To přejde, u čtvrté, páté generace to už bude pokrm zcela běžný. To jen vy se svými rohlíky byste působil jako trapný anachronismus.
Pekař: A sládek?
Sládek: Nezanikne!
Pekař: Spíše bude vyjeden, že?
Sládek: Ubohý příteli! I lidské maso musíte přece něčím zapít a nahlížím, že snad i více, než kterékoli jiné. Zejména v přechodném období. Ó jak vám bude chutnat!
Pekař: Pane sládku, nehovořme už…
Sládek: A děti ─ jéjej, děti vám pojedou! Děti jednohubky!
Pekař: Pane sládku! (je vrcholně rozčilen, jeho jemnocit značně trpí.)
Sládek: Copak, copak?
Pekař: To už pane!
Sládek: Nu?
Pekař: To, abych tak řekl, jak bych to řekl, takhle: Est modus in rebus sunt certi denique fines, quos ultra citraque nequit resistor rectum! Aneb, jak my pekaři říkáme, “Odcamcať pocamcať!” (Je unaven) Vraťme se k docentu Habáskovi.
Sládek: Ten bude také kanibalem!
Pekař: Docent Habásko je ale zatím docentem Habáskem a jeho znalosti o tak nepřístupné, ostrově jsou pozoruhodné.
Sládek je však neústupný.
Sládek: Třeba ta část o kanibalech.
Pekař: Třeba ta, chcete-li, tedy o domorodcích. Pane sládku, prosím vás, teď vážně. Nezdá se vám, že společnost Oceantransit poněkud přehání svou snahu o přiblížení ostrova cestujícím?
Sládek: Tak takhle je to? Vy máte strach, pane pekaři!
Pekař: To ne ─ to odmítám, ale takové přiblížení přece jen…
Sládek: Má strach! ─ Jste chloubou společnosti Oceantransit. Řekněte se kapitánovi o metál!
Pekař: Ta vaše ironie, pane sládku! Proč?
Sládek: Jó, takové přiblížení ─ mimochodem, podle cestovního plánu za 20 vteřin nebo sekund, jak vy pekaři říkáte, to je přece zážitek!
Pekař: Nebuďte tak cynický ─ příteli sládku!




PÍSEŇ



Ozve se gong.
Sládek: Nu a jsme nejblíž. Pojďte se podívat!
Táhne Pekaře za kukátko k okraji scény. Pekař se vzpouzí, Ze strašlivé situace ho vysvobodí docent Habásko který, značně vzrušen, vstoupí:

Habásko: Přátelé!
Pekař: Ó, pane docente!
Sládek: Uvidíme živého kanibala? Tady pan pekař Roubek se už nemůže dočkat!
Habásko: Proč nejste na hlavní palubě?
Sládek: Tam je lepší pohled?
Habásko: Kapitán nařídil! Loď…
Sládek: Ó, teď jsme jistě blíže než deset mil! Skvostné!
Habásko: Pánové!!! ─ Kormidlo nám urezlo.
Pekař: Prosím?
Habásko: Loď už se nedá řídit.
Pekař: Andulko!!! (pak si uvědomí, že diváci nejsou tak dalece informováni o jeho soukromém životě. Dodá.) To je moje žena.
Sládek: A teď!
Habásko: Loď ztratila zcela vládu …
Sládek: Ó, výtečný trik ─ Už vidím pouhým okem.
Pekař Roubek beznadějně zaúpí. Tu se ozve tlampač:

Zachovejme klid! Zachovejte klid! Zachovejme i zachovejte klid!




Sládek: Co je to?
Pekař: Troskotáme.
Sládek: Ne!
Habásko. Bohužel ano, pane Bělík, ale uklidněte se, ztroskotání bylo – pardon – přistaneme na předem určeném místě.
Pekař: Na ostrově Lygon-Šili!
Sládek v tu ránu omdlí. Je ovíván docentem Habáskem opět tlampač:

Zachovejte klid! Prokažte opět námořnickou moudrost a rozvahu!

Pekař: Maruško!
Habásko: Nepřehánějte!
Pekař: Promiňte: Andulko! A já blbec před cestou koupil úplně nový stroj na pletení housek! Já si mohl užít! A teď? Lidojedi, lidojedi!
Habásko se vyloženě vyděsí:
Habásko: Jací lidojedi, prosím vás?
Pekař: Na ostrově, jak jste říkal! Helenko!
Habásko: Pane Roubek, podívejte, jak bych …
Pekař: Už vidím on si omdlí a mě mohou sníst!
Probudí se sládek.
Sládek: Lidojedi! Lidojedi!
Habásko: Tam nejsou žádní lidojedi!
Pekař: Pane docente, pamatujte se!
Habásko: Pamatuji se a vy se račte uklidnit. Ostrov Lygon-‘Sili je natolik nepřístupný, že všechna líčení jsem si musel, zaplaťpánbůh, vymyslet.
Na sládkovi Bělíkovi je patrno značné ulehčení.
Sládek: Tedy tam nejsou lidojedi.
Habásko: Ó nikoli!
Pekař Roubek se ovšem šíleně rozčilí, divoce mu plane zrak:
Pekař: Podvodníku!
Habásko: Dovolte?
Pekař: Jak jsem řekl: Podvodníku!
Sládek: A to zas ne. Jen ho nechte, Roubku!
Pekař: Vy nechte mě, Bělíku!
Sládek: Vyser se na něj, Kodl!
Pekař: A ty mě Kodl můžeš …
A tu zasáhne docent Habásko:
Habásko: Pánové, já bych si dovolil požádat o klid, budeme troskotat, totiž!
Tlampač:  Habásko, Habásko! Kadet Habásko okamžitě do kabiny!
Habásko: (postaví se do pozoru a odkluše.)

TMA.

Tlampač: A nyní k vám promluví docent Habásko..

Dámy a pánové! Vrcholem překvapení, které uchystala společnost Oceanotransit, je neočekávané přistání na předem určeném místě ─ totiž na ostrově Lygon-Šili.K tomuto přistání dojde na základě pozvání místních veličin a jejich lidu. K růžovým oparem něžně zahalená krajina, kde laňky chodí pít … ke studánkám … a něžné tanečnice  … vábí svou krásou … svou krásou … svou plachou krásou oblíbené hosty z evropských zemí no lůna … ze stříbropěnnými vodopády a s věnci na uvítanou … na uvítanou …
   
    Konec útrap docenta Habáska. Ohlušující třeskot. Pak něžné brumendo oblíbené písně lygonšilanů Hará ó rába. Scéna je skutečně něžně osvětlena Pan docent Habásko nelhal. Tu vchází známý nám steward, jde do skříně, svléká svou parádní uniformu, pečlivě ji věší na ramínko, svléká se dál, až zůstane toliko s věncem slámy, kytek a banánových slupek kolem útlých beder. Čte:

Steward: Ostrov Lygon-Šili, druhý pátek od poslední hostiny. Ve jménu velikého Lahůda a jeho sedmi břich oznamuji svým hladovým dětem, že včera nouzově přistála u našich břehů bílá loď Alenka s celkem 7324 brutto registrovanými kilogramy výpravy společnosti Oceanotransit. Na počest vzácných cizinců a k naší veliké radosti došlo zítra ke změně normálního jídelníčku ve slavnostní a to takto:

Norma A
Snídaně: Karel Bělík, sládek, stár 35 let
Oběd: Josef Roubek, pekař, stár 38 let
Večeře: Andulka Horká, vdova po řediteli jatek, 56 let

Norma B (dieta)       
Snídaně: Otouček a Rybanka Roubkovi, 2x6 let
Oběd: M-lle Duorainová, franc. vychovatelka, 78 let
Večeře: Anna Nitrová, dietní sestra, 25 let

Norma C (vězeňská)    
Snídaně: šlachovitý plavčík, totožnost nezjištěna, asi 60 let
Oběd: Kadet Nejedlý, alias podvodný docent Habásko, 31 let
Večeře: Buchtičky s krémem.

Dále oznamuji svým hladovým dětem, že příbory i ubrousky přivezla loď Alenka sebou, dále však přivezla sice hodně zlata, ale málo soli. Náčelníci jednotlivých vísek zajistí proto potřebné.
    Po zhudebnění nařizuji tento text pečlivě vybubnovat.

    Náčelník ostrova Lygon-Šili      
 

                               Úskočný Kopr

                               Hárá ó rába


KONEC


Copyright © 2015
Pozůstalost Rudolfa Staníka
Voyen Koreis